Text a foto – Anna Khudyakova, K6
V pondělí jsem šla do Národního divadla. Viděla jsem představení“Manon Lescaut“. To bylo představení podle hry spisovatele Vítězslava Nezvala. Hra byla napsána podle románu abbe Prevosta. 
Premiéra byla 11. a 12. února 2016. Režie je Daniel Špinar.
Nejdřív chci říct, že jsem byla nespokojená/překvapená???. Představení vypadá jako stručný obsah, který nezanechává „pachuť“.
Události se vyvíjely moc rychle: divák ještě neuvěřil, že mezi hrdiny nastaly opětované city, a Manon (Pavlína Štorková) již běží za leskem šperků. Z tohoto důvodu se zhroutil obraz Manon Lescaut. V režiiŠpinara Manon není Růženka, která spojuje dětskou čistotu a neřest, ale je typická mazáná lovkyně bohatství/zlatokopka. Možná, že takový dojem vznikl, protože herečka nezvládála roli. Nebyla krásná a půvabná, měla málo kouzla.
Chci poznamenat, že Des Grieux (Patrik Dergel) vypadá líp. Daří se mu přesvědčit diváka, že miluje Manon. Je mladý, krásný, urozený, naivní a nelíčený. Patrik Dergel čarovně intonuje a má krásný hlas, proto jsem jeho monology chtěla poslouchat zas a znovu.
Režie zachytila konflikt mezi světlým pocitem a bludnou realitou, která neoživí emoce. Neřest v představení vypadá bohužel víc jasně/konkrétně a pravděpodobně víc než láska. Špinar používal hodně symbolů, aby zobrazit vulgární život: teď obraz, kde je nahá žena; obojek se šperky, který Manon Lescaut má na sobě; party, která vypadá jako orgie; nábožný Tiberge (Radúz Mácha), který náhle v ne přátelském duchu líbá Des Grieux.
Připadá mi, že režie používala takové prostředky, protože chtěla udělat „show“, však přešla v četné klišé. Viděla jsem mnoho moderních představení, bohužel, režiséři často zobrazují „neřest“ stejně. Pořad to samé.
Nakonec, ani dojemný a nelíčený Des Grieux nezachránil finále. Manon byla velmi nepřesvědčívá, syžet – schéma představení byl „znetvořen“, proto poslední scéna – smrt zamilovaného hrdiny vůbec nedojme diváka. Myslím, že neexistuje nic nejhorší než finále, které „nefunguje“.