Na Prahu! S fotoaparátem nachodil David Gaberle přes 2000 kilometrů v ulicích.Výstava Na Prahu je až do konce února k vidění v Centru architektury a městského plánování CAMP. Ve článku se dozvíte, jaká byla reakce naších studentů na tuto výstavu.
Text a foto – Sandulova Anna, K2
Každý člověk má svůj názor na umění. To záleží na životním style, myšlení, povaze atd. Jedna věc, která bude zajímat jednoho, bude vůbec nesrozumitelná pro jiného. Tím se rozumí obrazy, sochy, hudbu, architekturu a fotografie.
Žijeme v takový čas, kdy skoro každý člověk chce být, nebo přinejmenším vypadat jako kulturní osoba. Mnoho lidi lžou, že tato téma je zajímá. Ale pro mě být kulturní osobnosti znamená, že nejdřív člověk je čestný s sebou i když něco nerozumí, nebo něco se mu nelibí, tak nebude to udělat jenom aby přijít do módy.
O sobě můžu říct, že mnoho nerozumím výtvarnému umění, protože často nevím, co chtěl umělec zobrazit. Ale občas nějaké dílo tak mě ohromí, že nikdy to už nezapomenu. Nejvíce se to jedná fotografie.
Domácím úkolem bylo zajít do výstavy fotografa Davida Gaberle, která se nachází v Centru Architektury a Městského Plánování (CAMP). Když jsme dostali tento úkol, našla jsem CAMP v jedné sociální sítě a podívala jsem se na expozice online. To mě překvapilo a myslila jsem, že najdu mnoho zajímavých věci, ale když přišla jsem tam, tak silně jsem se zklamala.
Pro mě fotografie musí mít nějaký smysl, kompozice záběru, spektrum barev – to musí ukázat diváku tok myšlenek umělce. Nic s toho jsem neuviděla na výstavě. Díla byli absolutně nesmyslnými, několik fotografií bylo krásnými, ale nerozuměla jsem fotografovi.
Když jsem studovala kameramanské uměni na univerzitě, tak učili nás, že vždycky popředí převládá a přitahuje pozornost. Nehledě na to, mnoho fotografií Davida Gaberle mají něco nepochopitelné, například sloup, koš na smetí atd.
Chtěla bych říct něco dobré o té expozice, ale pro mě, bohužel, to byla ztráta času.
Text a foto – Alexander Pivovarov, K2
Photoart má není příliš široký pojem na rozdíl od malby. Na fotografiích jsme omezeny objekty, kteří trefují do našeho záběru, ale na platně můžeme zobrazit něco, co sami chceme a taky přidat něco svého, nějaký detail, abychom přidali obrazu naši náladu a udělali jsme ho ještě krásnější.
Ale nejsme tady, abychom diskutovali o tomto tématu. Hlavním a základním tématem, jak jste pochopili, je fotografická výstava Davida Gaberle. Řeknu hned, že se na výstavu moc nezapůsobil, protože jsem čekal víc než jednu zeď s fotografiemi, z nichž některé neměly vůbec žádný smysl a nápad. Možná, že nám fotograf chtěl něco ukázat, ale pro mě osobně to byly jen krásné fotky.
Samozřejmě, že existují dobré práce s vlastními zvláštnostmi, ale, bohužel, nebylo mnoho z nich. „Co jsi chtěl vidět na svobodné výstavě?“ – zeptáte se na mě. Nevím, očekával jsem víc, než jsem viděl v praxi. Nebudu kritizovat každou fotku, protože nevidím smysl to dělat. Ještě jsem nemám tolik znalostí vážně kritizovat, jak to řeší profesionálové, nebo lidé, kteří nechápají v postanoví záběru, světelný, přenos významu, atd. Překvapilo mě moc však to, že na straně, vedle zdi na malém stánku byla černá kniha, ve které byly fotografii mnohem zajímavější, než na zdi. Nevím, proč byly nejsou zavěšený, ale bylo to dost podivné: pověsit to, co nezapůsobí lidí, ale schovávat se v knize velmi krásné a zajímavé obrazy městského života v Praze.
Výsledek: dvojaký dojem. Na jedné straně to bylo příjemné, s jiným není přítomen. Ale každý má své vlastní názory a svou viditelnost krásy. Někomu se bude velmi líbit a bude inspirován prací fotografa, ale někteří lidí budou zklamání.
Text a foto – Alexandr Logovik, K2 a Daria Loshchakova, K4
V pátek jsme byli na výstavě v campu. Přijeli jsme ve 2 hodiny a byli jsme tam asi 30 minut. Jeli jsme tam se svými kamarády Sášou a Aňou. 
Nejdříve jsme mysleli, že ta výstava bude zajímavá, protože to byla moderní budova s kavárnou, kinem a workshopem. Taky vývěsní tabule vypadala hezky. 
Když jsme zašli uvnitř, tak jsme mysleli, že to bude neobyčejná výstava fotografií Davida Gaberle. Vedle vchodu nás potkala přívětivá slečna, která se nám povídala, kam můžeme jít a na co se můžeme podívat. 
Ale pak, když jsme se podívali na fotografie, tak jsme se ujistili, že tam byli jen obyčejné fotografie obecného života, které neměli žádný smysl. Na nějakou policí byl album, ve kterém byli také různé fotografie, které z nějakého důvodu byli opravdu lepší, než na výstavě, a to je divné. Pak jsme udělali několik fotek a myslíme, že jsou lépe, něž ty na zdi. Nakonec už jsme nudili a neměli žádný zájem zůstat tam, a proto jsme šli domu. 
Myslíme si, že výhoda té výstavy je v tom, že tam je opravdu příjemná atmosféra moderního umění.