Zdena Malá, úvod
Studenti Společensko-kulturního semináře a Filmového semináře měli letní semestr celkem náročný. V rámci online výuky museli nakoukat spoustu filmů a dokumentů a psát o nich.
Jazyk v těchto filmech a dokumentech je poměrně obtížný, studenti slyšeli starší češtinu, hovorovou češtinu, lidé mluvili jinak než učitelé ve škole. To vše jim ohromně prospělo a rozvinulo jejich slovní zásobu a schopnost porozumět slyšenému textu.
Na závěr semináře studenti obvykle píšou zápočtový text z probrané látky, v tomto roce jsem se rozhodla pro změnu. Studenti si mohli vybrat mezi klasickým testem a závěrečnou prací, rozhodli se pro závěrečnou práci, ale nakonec to od nich asi vyžadovalo větší úsilí než příprava na test.
Závěrečná práce měla několik částí. Jejím cílem bylo seznámit se s dílem Karla Jaromíra Erbena Kytice. Ne s celou sbírkou balad, jen se čtyřmi zásadními básněmi – Polednice, Vodník, Zlatý kolovrat a Svatební košile. Potom se měli podívat na filmové zpracování z roku 2000 a nakonec na krátký film o jeho natáčení.
Studenti dostali zadání v platformě MS Teams, ve které pracovali po celou dobu bezkontaktní výuky. Dostali odkazy na sbírku Kytice, film i dokumentární film na internetu. Jako pomůcku dostali i odkaz na referáty středoškolských studentů, ve kterých byly balady rozebrány, obávala jsem se, že 150 let starý jazyk díla bude příliš náročný. Ale opak byl pravdou, studenti některým starým slovům nerozuměli (bodejž, proň, hle, světnice, ejhle, vinouc, hedbáv, hnáty, nynčko, hloží), ale odvodili si jejich význam z kontextu, některá stará slova bez problémů pochopili, protože vlastně existují i v ruštině.
Většina studentů závěrečnou práci odevzdala. Z jejich textů bylo jasné, že je celý projekt zaujal a něco si z něho odnesli.
PRÁCE STUDENTŮ
Ana Ciornea
Dneska jsem se četla čtyři balady ze souboru “Kytice” českého spisovatele Erbena Karla Jaromíra: “Polednice” , “Zlatý kolovrat”, “Svatební košile” a “Vodník”. Většina básni jsou ovlivněna bájemi a lidovou slovesností.
Základní charakteristikou této sbírky je národní podnět a lidský názor na všední problémy a životní dilemata. “Kytice” je o vztazích mezi mužem a ženou, matkou a dítětem, přírodou a člověkem. Hodně se věnuje taky vině a trestu a vztahů k mrtvým.
Výstižný příklad tohoto mystického vztahu k mrtvým muže se stát báseň “Svatební košile”. V básni se píše o dívce, která čeká návratu svého chlapce a vyhrožuje sebevraždou, pokud její prosby nebudou splněny. Mrtvý chlap ji doprovází na hřbitov, kde ta dívka umírá.
Košile se stává symbolem svatby, kterou už nikde nebude a skomírající naděje, jež už se nikde nesplní: “třetí [rok] košile vyšívej: až ty košile ušiješ, věneček z routy poviješ” – říkal snoubenec. Morálka této básni je v tom, že člověk musí se bát svých tužeb, taky nikdy se nezříkat své víry, jak to udělala dívka, když se zbavila knížky modlící, růženec a křížek po matce.
Druhým příkladem nepravidelného vztahu je, podle mého názoru, báseň “Vodník”. Je to o dívce, která dala přednost matce, než svému dítěte. Jednou dívka se utopila v rybníku, ve kterém se provdá za vodníka a měla s ně dítě. Ona neměla možnosti jít na břeh a se setkávat s matkou. Samozřejmě, chybil ji její dům, matka a život jako dřív, ale stálo se to nejhorším koncem pro život malého dítě: “dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy”. Báseň “Vodník” je taky o kruté pomstě nadpřirozené síly. Žena měla trest za porušení zákona mateřské lásky. Dítě nemusí umírat dřív, než své rodiče.
“Polednice” vypráví o přílišné mateřské lásce ke svému potomků. Maminka prostě uškrtila své dítě, aby se s ním nic špatného nestálo. Témata této básni je velmi podobná Vodníkovi, protože matka ztrácí své dítě kvůli lásce.
Polednice je pohádková bytost, kterou matka vyhrožuje svému dítěti. Ta opravdu přicházejí a když si chce dítě vzít, matka tiskne ho k sobě tak silně, ze ho zadusí. Morálka básni je taková, že člověk vždy musí přemýšlet o důsledku svých slov.
Klasickým příkladem důsledku lži a podlosti se stává báseň “Zlatý kolovrat”. Pohádka povídá o typickém námětu ´Popelky’, ve kterém krásná adoptovaná dívka se setkává s princem a chce se vdát. Této slavné plány přeruší nedobrá nevlastní matka se své dcerou. Oni zabili Dorničku, aby se za pána vdala její práva dcera. Pán dozvěděl o podvodu, když se vrátil z války. Téma trestu se zářně objevila v této části: matka a dcera byli spravedlivě potrestány tak samým způsobem, jak oni zasloužili.
Dojem z filmů „Kytice“
Dneska jsem se podívala na film “Kytice” režiséra F. A. Brabec.
Za prvé chtěla bych říct o mém dojmu z tohoto filmu. Atmosféra “Kytice” byla přece dusná. Některé momenty byli úmyslně zveličeny režisérem, jako, například, ve části “Svatební košile”, když ten už mrtvý snoubenec vede dívku cestou do hřbitova. Jeho chování bylo expresivnější, než mohl by se chovat mrtvý. Taky ve části “Zlatý kolovrat” ta maminčina dcera byla hrubá ve své hlouposti a domýšlivosti. Samozřejmě, této a jiné takové momenty jsou výrazné kontrasty oproti tomu, co očekává diváci.
Za druhé, chtěla bych taky upomenout krásnou práce
režiséra a aktérů. Ta kamera a způsob natáčení zachytí lidský život asi o 100
let zpátky. Sám Brabec říkal, že on měl
cíl natočit ten film jako divadelní hru, aby divák si necítil části tohoto
námětu. Ale s pohledu diváka mužů říct, že já jsem se úplně byla zachycena
každé částí filmu.
Různobarevné motivy taky pomáhá oddělit přechod z jedné části k jiné.
Na závěr chtěla bych říct, že mám z filmu velký dojem a nejvíc bavila mě lidová témata a jsem šťastná, že mám možnost se seznámit blíž s českou kulturou. E. K. Jaromír ani nemyslel na to, že po století jeho dílo se stane inspirace pro současné a budoucí umělci, a lidí s různých států budou číst a dívat na něj.
Dmitry Vegelin
To byla zvláštní zkušenost, ale podíval jsem se na film Kytice a také jsem přečetl předtím různé básně a jich obsah že studentských referátů.
Jazyk, který tam používá, opravdu se částečně odlišují a má některá slova, která jsou téměř stejné jako v ruštině, nebo naopak ty, které jsem vůbec nikde a nikdy neslyšel a neviděl dřív. Díky obsahům referátů jsem porozuměl velkou část toho, co je napsáno v básních, ale sami básně chvílemi bylo dost těžké číst. Snažil jsem se to dělat i občas nahlas prostě pro zajímavost a abych lépe slyšel ten rým. Je to pravda, že skoro každá báseň z Kytice je smutná nebo aspoň má nešťastný konec, ale možná to je jako charakteristický rys českých básní a celkem se mi líbí.
Ale co se týká tohoto filmu, tak on je opravdu zvláštní a divný. Bylo mi doopravdy těžké se na něj dívat, ale vydržel jsem to. Snad protože jsem fotograf a taky v nějakém slova smyslu kameraman a proto jsem si všiml hodně velmi zvláštních momentů během filmu, ale zejména kvůli tomu mi Kytice nudil. A také mám otázky k hercům, protože se někteří z nich chovali aspoň divně. Můžu ale říct, že v Česku naštěstí existujou hodně jiných filmů, které jsou zřejmě lepší, než Kytice. Ale to je jenom moje vlastní mínění a vím, že některým spolužákům se tento film políbil.
Na závěr můžu říct, že to bylo aspoň pro zajímavost a zkušenost a díky tomu teď znám některé české básně i že obvykle jsou smutné.
Oleksandra-Mariia Dzhavadian
Kytice je neznamější sbírka balad v České republice. Přečetla jsem z ni několik balad a podívala jsem se na film Kytice.
Sbírky balad byly založeny na slovanských poetických legendách a povídkách. Zde můžete cítit motivy populárních pověr, motivy boje člověka s mimozemskými silami. Poslední často porazí člověka a konec je smutný.
Na základě Erbenových balad byl v roce 2000 natočen český film „Kytice“, a režiroval ho František Antonín Brabec. Musím říct že kniha a film mají nějaký rozdíl, možná taky jiný smysl.
Ve filmu je atmosféra, kterou jsme v knize pravděpodobně necítili, nebo si představovali něco jiného. Ještě zajímavější po přečtení a sledování filmu bylo sledování filmu o filmu. Průměrný divák nevěnoval pozornost malým detailům, jako je malované tělo ve vodě nebo oblečení posypané barvamy ve básni «svatební košile», létající peří nebo listy. Každý malý detail byl promyšlen do nejmenšího detailu. Autoři přišli s velmi kreativní myšlenkou propojit všechny balady. S každou novou baladou jsme viděli novou zhaslou svíčku, stejnou krajinu jsme viděli pouze v různých ročních obdobích a chlapce, který hrál na flétnu. Je to opravdu fascinující.
Když už mluvíme o bajkách, měla jsem Vodníka nejraději, i když je v knize a filmu velmi odlišní. Můžete cítit různé postoje k postavám a atmosféře obecně. V knize je děsivější a ve filmu je více romantická. Pokud mluvíme o přístupu k hrdinům, představovala jsem si v knize Vodníka jako starého zlého dědečka, který ukradl mladou dívku a násilně musela být s ním. Pak nešťastná dívka ho podvedla a zůstala na zemi.
Zároveň ve filmu dívka upřímně milovala mladého muže, který ji neunesl, ale zachránil jí život. Bohužel se díky sobecké matce nemohla dívka vrátit domů, kvůli čemuž chlapec trpěl. Konec bajky je stejný – vražda dítěte. Postoj a chápání jednání hrdinů je však jiné. Přestože chuť po knize i filmu je stejná – nechutnost.
Vodník se mi líbil ještě víc, když jsem viděla proces natáčení. Tento velký bazén, hudební doprovod neprofesionálního hudebníka, symbolika v barvách rámu: bílá – nevinnost, zelená – rodinný život, červená – láska matky.
Velmi atmosférické pro mě byly – «Svatební košile» а «Zlatý kolovrat». Svatební košile “ měla koněc bez krve a smrti a už se mi to líbilo. «Zlatý kolovrat» je jediný se šťastným koncem, atmosférou lesa a pohádkami, film má neuvěřitelné barvy a hudbu.
Ve skutečnosti každá balada vede k modernímu světu přehnané problémy, které ne každý vidí samy o sobě. Každá balada je dnes skutečným scénářem života, nikoli fyzicky krutá, ale psychologicky má na postavy stejný dopad. Dívka, která nečekala na milovaného člověka z války, se může opravdu zbláznit a představovat si to, co se nestane. Matka může kvůli svému sobectví pohřbít lásku svého dítěte nebo zničit manželské vztahy atd. Příbuzní mohou závidět více než cizinci a cizinci mohou pomoct více než příbuzní. Velmi metaforické bajky. Je na co myslet.
Tyto bajky lze použít k napsání diplomu, k pohledu na něj ze strany psychologie, náboženství a přikázání, z pohledu rodiny a filmu.
Nejvíce se mi nelíbila báseň „Polednice“ kvůli pláči dítěte, ve které jsem chtěla vypnout zvuk, a pak kvůli sobectví matky, která sama způsobila smrt svého dítěte. Díky těmto koncům filmu byla nepříjemná chuť. I když natačení a samotná atmosféra do již zmíněných konců byla neuvěřitelná.
Sám Erben nevědomé dával České republice a světu nejen balady, dával tradice, dával pracovní místa všem těm, kteří filmovali a jednali ve filmu, dával emoce těm, kdo tento film četl a sledoval, každému novému divákovi dával něco k zamyšlení . A to je další důkaz, že male dílo dává podnět novým velkým věcem. A společně vytvářejí historii.
Ekaterina Negovorina
Každý národ má nějaké literární díla, které se považují za vzácné a ojedinělé kulturní dědictví. Takovým dílem v české literatuře je básnická sbírka Kytice, kterou napsal Karel Erben ve druhé polovině 19. století. Má třináct balad a pověstí, ve kterých se povídá o vztazích mezi matkou a dítětem, ženou a mužem.
Musím říct, že ty balady jsou velmi kruté a tragické, tresty za nějaký hřích jsou podle mého názoru příliš ukrutné.
Nejprve jsem si přečetla obsah zásadních čtyř balad, pak už samotné balady. Bylo to pro mě lehčí pochopit, co se děje v samotné baladě, protože už jsem věděla ten obsah, ale nebyla ta četba velmi náročná, rozuměla jsem většině těch slov a tomu, o čem se říká.
Nejsložitější z těch čtyř balad byla Polednice, protože tam bylo hodně slov, kterým jsem nerozuměla, jako např. “bodejž”, “ vinouc” nebo “ejhle”, ale základní obsah se dá pochopit. Bylo tam i několik staročeských slov, které jsou v ruštině, např. “ robota”, anebo “vojna”.
Pak jsem se podívala na filmové zpracování té Kytice. Upřímně řečeno, ten se mi moc nelíbil, vypadalo to všechno trochu naivně a blbě, i když vím, že ty balady jsou naivní a staré. Některé věci se mi v něm ale líbily. Například, že každá jednotlivá balada měla několik vlastních barev, které pak zesilují naše emoce a tu náladu. Zaujalo mě to, jak se natáčel ten film. Bylo to velmi náročné a těžké, museli ho natáčet i pod vodou.
Zajímavé pro mě bylo to, že režisér tohoto filmu F.A. Brabec ani nechtěl natáčet tu Kytici, protože vždycky to pro něj bylo něco povinného, co se musel učit ve škole. Ale nakonec změnil svůj názor.
Závěrem lze říct, že Kytice je opravdu vynikající sbírka, která se mi moc líbila, i když ten film neodpovídal mým představám.
Anastasiia Pirkova
Se sbírkou básní Kytice Karla Jaromíra Erbena se setkávám už ne poprvé. Měla ale na mě jak poprvé tak i podruhé velký dojem. Myslím si, že to nejsou příliš typické básně, je tam hodně skrytých smyslů i tragédii.
První, co mi napadá, když přemýšlím o Erbenově Kytici, je podobnost pohádkám nebo básním, které znám z dětství, ale jsou tragičtější a strašnější. Někdy jsem měla pocit (hlavně u filmu), že se dívám na nějaký pohádkový horror. Na jinou stranu v každé básní je morálka a každý by něco měl z té historky pochopit.
Teď bych krátce něco řekla o každé básni. Ve Vodníku pro mě nejpřekvapivější bylo to, že on je dobrý, váží se svojí manželky a podle filmu je ještě i hezký. Vždycky jsem měla jinou představu o tom jaký je Vodník.
Ve Svatební košili mě překvapilo to, že holka šla za tím svým snoubencem, i když rozuměla, že je jiný, než před tím. Vidím tady velkou lásku a věrnost svému milenci. Polednice pro mě byla nejvíce kontroverzní báseň, protože matka udělala jen jednu chybu a byla příliš moc potrestána. Každý člověk se může rozzlobit a něco špatného v tomto momentě říct, ale to z něho nedělá špatného člověka.
A Zlatý kolovrat mě překvapil tím, jak brutálně může někdo zavraždit člověka, jen aby měl bohatství a přepych.
Jaké by pocity ne probuzovaly básně Karla Jaromíra Erbena, můžeme tam všude vidět velkou lásku, která může s lidmi udělat různé věci. A to nejen láska mezi mužem a ženou ale i hlavně láska matky ke svému dítěti.
Zdálo se mi, že v Erbenových básních ženy jsou více potrestaný za své hříchy než muži. Vodník zabil své dítě jako trest manželce, a je to v pořádku, protože ona ho neposlechla. Avšak když maminka neúmyslně udusí své dítě, kterého chtěla chránit – je to velký hřích. Stejně je to v básní Verba: muž zabije ženu (verbu) a může zmírnit svůj test, když udělá pro dítě kolébku z té useknuté verby.
Co se mi líbilo a co, jak si myslím, přidalo filmu více symbolismu a logicky rozdělilo básně, jsou svíčky. Jedna svíčka vždycky hasne na konci básně, protože někdo zemřel. Ale nejen tak je vidět symbolismus v Kytici Erbena, jsou mnoho různých věcí jako červená šála ve Vodníkovi nebo svatební košile roztrhaná na hřbitově.
Co se týká filmu o filmu, tak jsem dostala potvrzení od autorů, že každá báseň má svou barvu a to zesiluje ty emoce, co cítí divák. Taky jsem všimla, že je tam hodně detailů, na které jsem nedávala pozor, ale které jsou důležité. I když je nevidíte, tak stejně tvoří atmosféru každé básně.
Na závěr bych chtěla podotknout, že i když mám divné pocity po pročtení Kytice a po prohlédnutí filmu, stejně to byla zajímavá zkušenost, kterou bych ještě jednou udělala. Možná bych měla už jiný pocit a myšlenky.
Anastasiia Makarets
Existuje mínění, že mýty a pohádkové básně jsou jenom pro děti. Podle mě, takový názor je velká chyba, protože všechny pohádky (nezávisle od formy) mají větší významy, než může se ukázat na první pohled. Za kouzelnými syžety se skrývají tajemné smysly a symboly.
Jaká témata jsou v sbírce básní a ve filmech, která aktuální i dnes? Je to láska maminky k svému dítěti, ačkoliv můžeme si tam všimnout i velké rodičovské chyby a láska mladé dívky k muži (i když ten muž není člověk). Můžeme také přičíst o různých lidských neřestech: o závisti, chtivosti, lži a touze msti. Podle mě, jsou ty básní velmi surové. Všechno se spojeno se smrtí a mukou. Ale jestli zapomenout na krutost syžetů a soustředit se na smyslech, můžeme vidět jak je to blízko k našemu životu i dnes.
Velký vliv na to, aby byly ty smysly minulých báseň i dnes aktuální, má modernější umění. Kinematografický jazyk nám ukazuje důležité symboly a pomáhá je pochopit. Natočení seriózních filmů je komplikovaný proces. Nejdřív má režisér sám všechno pochopit, potom najít svůj na to názor, a pak si představovat jak bude to ve filmu vypadat. Díky režisérovi diváci těm příběhům porozumí.
Ale není to všechno, co musí být uděláno pro dobrý film. Jak můžeme vidět ve filmu o filmu “Kytice”, realizace režisérských myšlenek je také složitá. Každý člověk v týmu své úlohu musí vyplnit, i když ještě nikdy takového nedělal. Diváci to neví. Vidí jenom výsledek té spolupráce: krásné dekorace, zázračnou atmosféru,dobrou hercovu hru a ty smysly, které přidal režisér. Ale existuje taková možnost, jenom když natáčejí ty filmy nejtalentovanější umělci.
Jak můžeme se podívat, umění je zrcadlo naše společnosti. Zatímco jsou lidské osobnosti stejné (v každou době), jsou jich smysly aktuální pro každou generaci.
