Na Krystalu začal letní semestr a s ním i nový předmět pro umělce a architekty Umělecké památky Prahy. Vzhledem k současné epidemiologické situaci první exkurze musela být pojata netradičně. Studenti se vydali na prohlídku Nového Světa sami nebo ve dvojici s pracovním listem. A tady je první zážitek, který napsal Kirill Kovalev.
V pátek jsem šel do, pokud můžu tak říct, malého městečka hned v centru Prahy. Bylo to moje první samostatné dobrodružství v Praze. Byl to Nový Svět, čtvrť vedle Pražského hradu. V ten den pršelo, ale počasí nezhoršilo můj dojem z té procházky.
Sotva jsem došel do toho místa, tak jsem všiml té klidné atmosféry vesnice. Měl jsem pocit, že jsem se nacházel v malém městě, ve kterém každý obyvatel přesně zná jiného obyvatele. Představoval jsem si, jak v těch domech žijou lidé a tvoří nějaká svá díla. Někdo maluje, někdo píše báseň. Zůstala tam taky příroda. Ten břečťan se mi moc líbil a bylo ho tam moc hodně.
Taky jsem si všiml, že skoro každý dům má ve svém jméně slovo „zlatý“. Myslím, že chudí lidé, kteří tam bydleli, chtěli nějak ukázat svou důležitost. Byly tam taky nevysoké dveře a velmi zajímavé elementy na domech. Například: klika ve tvaru beránka, zlatí brouci v oknech, kosočtverečné klepátko, sošky, podpírající balkony.
Pokud jsem se procházel, myslel jsem na ten klidný příjemný život, představoval jsem si, že bydlení tam možná bylo tiché a pohodlné, že bych chtěl nějak zkusit takový život. Ale ti lidé taky měli smůlu, protože neměli moc peněz, a možná to nebylo tak pohodlně a jednoduché, jak jsem si myslel.
Každopádně, jsem rád, že jsem tam šel a že jsem měl možnost se podívat na místo, které jednou bylo živé. Že jsem mohl procítit tu někdy pilnou atmosféru malé umělecké čtvrti.