Studenti humanitních oborů objevují Prahu. Po prezentaci architektonických stylů na semináři SKS se vydali na okruh metro Staroměstská – Staroměstské náměstí, Celetná ulice – Náměstí Republiky – ulice Na Příkopě – Můstek. Cestou si znovu prohlíželi známé budovy, už ale věděli, v jakém stylu jsou postaveny a jak se jmenují.
Anastasia Taratuta
Dnes ráno jsme se spolubydlící šli na procházku kubistickou a empírovou Prahou. Začali jsme na Náměstí Republiky, nachází se tam empírový dům U Hybernů. Velmi nás zaujalo to krásné divadlo. Potom jsme šli do empírového kostela Svatého Kříže. Upřímně řečeno, překvapilo mě, že je obrovský a na jeho pozadí vypadám jako malé dítě. Naše další destinace bylo klasicistní Stavovské divadlo. Obešli jsme ho ze všech stran a přečetli jsme vše o představeních, která se tam konají. Během prohlížení jsme zjistili, že divadlo má taky schody s výstupem na verandu. Opravdu myslím, že vstup tam je zakázaný, ale nás to nezastavilo. Vyšli jsme na druhé patro a měli jsme možnost se podívat na malebnou Prahu za rozbřesku. Později jsme šli do rokokového paláce Kinských. Zřejmě taky je moc krásný a moc se nám líbili sochy na střeše budovy. Nakonec jsme navštívili kubistický Dům U Černé Matky Boží. Bohužel jsme byli tam ještě před otevřením a nepovedlo se nám ochutnat kubistický věneček, ale z celého seznamu tento dům se mi nejvíce líbil a proto jsem si jistá, že se vrátím ještě jednou.
Vitalina Shelefeta
V sobotu večer jsem vyrazila na procházku, kterou začala od Domu U Černé Matky Boží. Ta budova se mi líbila od času, kdy jsem ji uviděla poprvé na procházce Prahou se svojí lektorkou češtiny, ale večer ona vypadá ještě hezčeji. Světlo od kavárny ji připadá kouzlení. Bohužel jsem si nedala kávu a desert, protože jsem zapomněla peněženku na Krystalu, určitě se sem musím ještě vrátit vracet sem. Neudělalo to mi špatnou náladu, takže jsem šla dále. Když jsem dorazila na Staroměstské náměstí, samozřejmě jsem uviděla rokokový palác Kinských. Vždy se mi moc líbil zvláště řady oken a jejich ozdoba. Přemýšlela jsem o tom, že chtěla bych se vrátit do minulosti, obléknout si hezké šaty a vyrazit do divadla, a proto jsem pokročila svou cestu do Stavovského divadla. Z venku ono vypadá nádherně, sloupce se zlatem vedle oken mi připomínali hezkých dám z 18. století. Slíbila jsem si, že musím někdy v budoucnosti uvidět té divadlo uvnitř a jít na operu. Byl to můj hezký sobotní večer.
Valeriia Abramova
Moje prohlídka města se začala u kostelu Svatého Mikuláše, navštívila jsem poloprázdný, ale nicméně opravdu nádherný barokní kostel. To byla asi první moje návštěva výjimečné husitského kostelu, a moc se mi líbil křišťálový lustr uprostřed prostoru. Když jsem vyšla na náměstí, narazila jsem na rokokový palác Kinských, avšak nezdál se mi to moc zajímavým, možná kvůli tomu, že rokoko není mnou tak oblíbený architektonický sloh, jako jiné. Brzy po procházce úzkými uličkami zalitými slunečným světlem jsem přišla k domu Matky Černé Boží. Skutečně mě překvapilo to, že ten kubistický dům, o němž já jsem myslela, že bude velký, statný a nápadný (opravdu je otázka, proč jsem měla takové očekávání), ukázal se dosti malým a prostým. Ale před mnou byl dlouho očekávaný oběd a nic nemohlo mě zaujat silněji, než mysli o něm. Osud nicméně řešil překvapovat mi dál, a teprve poté, co jsem vešla do kavárny, sedla jsem si ke stolu, přečetla jsem si menu a byla jsem připravena si něco objednat, číšník mi řekl, že právě kubistický věneček nemají, to se nachází nahoře! A to byla historka, jak jsem se dozvěděla, že první patro v Česku je druhé patro v Rusku, zatím první patro v Rusku je opravdu přízemí v Česku! Teď je to snad ta věc, na níž nikdy nezapomenu.Nicméně, toto místo se mi opravdu líbilo, tam byla příjemná atmosféra, nejzdvořilejší číšníky a také mě uvěřili, že jejich kubistický věneček je stejný jako ten nahoře, jedním rozdílem je to, že on je kulatý. Vzhledem ke všem faktorům, rozhodla jsem se zůstat v přízemí. Interiér byl skvělý, velmi moderní a kubistický! Všude bylo plno turistů, zejména anglicky a španělsky mluvící. Jídlo bylo opravdu dobré, a moc se mi chutnal bramborový krém (který je skutečně polévka). Káva a věneček rovněž byly chutnými. Španělská rodina vedle mě si dala tři takových věnečků, ukazující číšníkovi na mou objednávku. Po návštěvě této kavárny, můžu říci, že to je fakt dobré místo, a doufám, že tam se někdy ještě vrátím. Jediná věc, na kterou je třeba pamatovat, je poměrně vysoká cena: polévka + káva + dezert = 300 korun! Dále mou procházku nejdříve sledovali různé divné události: za prvé, zastihla jsem mítink, jenž byl veden tuctem policistů, ale neporozuměla jsem, čemu ten mítink věnoval. Překvapivější avšak byl pro mě performance na Václavském náměstí: skupina lidí, kteří se stáli v tvaru obdélníku a drželi v rukou televize, v nichž ukazovali postup porážky prasat. Tato akce byla divná a zčásti šokující pro mě, navíc zdála se mi úplnou blbostí, a proto brzy jsem nechala “zelených lidi” o samotě a opustila jsem Václaváka. Po obědě se začalo stmívat, a na město sešla osobitá kouzelná atmosféra pražského večera. Navštívila jsem ostatní místa, která byla v plánu, a to včetně empírového domu u Hybernů a kostelu Sv. Kříže. Poté klidně jsem skončila večer, toulala jsem se a dívala jsem se na všechno. Konec dne byl hezkým: měkké světlo měsíce, zaplavující kočičí hlavy, krásná Praha, žlutost luceren a přitažlivost antikvárních obchodů. To je sen, že?
Dinara Sagyndykova
