V tomto článku jsou tři příspěvky od naších studentů ze Společensko-kulturního semináře.
Text a foto – Kirill Berezovskii, K6
Jel jsem do Veletržního paláce v neděli v 11 hodin tramvají číslo 26. Počasí docela bylo hezké, bylo slunečno, ale vytrvale a důrazně foukal takový ostrý pichlavý vítr, který zřejmě nechtěl, abych trávil čas na procházce. A ještě chci říct jednu velmi důležitou věc, která se přímo tyká takového velkého muzea jako Veletržní palác. Jde o to, že před návštěvou je potřeba mít velkou a sytou snídani, abych mohl vnímat tomu umění spoustu času. 3 vajíčky a 4 parky jsou fajn.
Vstupenka tam zmenšila můj blahobyt na 300 korun, protože kvůli věku nemohu mít žádné slevy. Chápu, že další slevy budu mít až za 40 let. A musím odvážně přežit tuto těžkou dobu mého života…
To muzeum se nachází ve budově ve stylu funkcionalismus. To je taková zajímavá věc, poněvadž všechny ostatní budovy v té městské časti jsou v jinem klasicistickém stylu.
Teď s dovolením budu mluvit o tom, což jsem viděl uvnitř. A byl překvapen tímto faktem, že tam opravdu moc kvalitní a bohatá sbírka umění, hlavně obrazů. Mám rad evropské malíři a měl jsem 3 hodiny a 15 minut štěstí, že jsem se díval na obrázky Klimta, Muchy a toho slavného a známého rakouského pana, který se jmenuje Oskar Kokoschka. Jeho Praha je velmi okouzlující a můžu se kochat jí nekonečně
.
Dál mě překvapila ta sbírka obrazů francouzských malířů, kterou v roce 1923 koupil TGM! Tam je Renoir, Degas, Toulouse-Lautrec, Rousseau, Claude Monet, Eduard Manet, Signac, Chagall atd. Je tam také hodně zvláštních obrazů Picassa. Užil si impresionistské obrazy Antonína Slavíčka. Ale bylo mi lito, že měl takový hrozný osud…
V posledním patře jsem už neměl sil a byl jsem unavený. Byla to velká škoda, protože byli tam čeští malíři a jich nádherné obrazy. Ale chtěl bych jít tam ještě jednou nebo možná víc krát. Vždyť jak to řekl známý ruský režisér A. Končalovský, za jednu návštěvu se lepé dívat jen na jeden obraz.
Text a foto – Yuliia Makhinchuk, K5
6 ledna jsem chodila na výstavu ve Veletržní Palác, který představuje soubor českého i zahraničního moderního a současného umění (asi dva tisíce uměleckých děl). A proto jsem byla hodně překvapená. Zajimá mě moderní umění, obzvlášť abstrakcionismus, kterého bylo dost hodně (mně na štěstí). 7 ledna byl den volného vstupu, a proto národu bylo tolik mnoho, že nemohla jsem jejich napočítat! Počasí bylo skvěle poprvé za dlouhý čas, a proto si myslím, že na to konto většina se rozhodla, že musí někam jít!
Na prvním patře byli nějaké fotky a různé „umělecké“ věci, kteří jsem prostě nemohla pochopit. A proto asi po pěti minutách jsem se rozhodla, že lépe jít na další patra.
Na druhému patře byli obrázky ve stylu abstrakcionismus, díky kterém jsem nepolitovala, že první patro jsem propustila. Nejvíc mi zalíbil obráz, který se jmenuje „Krutá historie našeho času“ (1969). Ten obraz byl vytvořen olejem, lakem i překližkou, a vypadal jako ruznobarevní linie, ve kterých každy ale mohl uvidět něco svoje. Uviděla jsem v tomto obrazů člověka, který, jak si myslím, bojoval proti vlády nebo systému.
Silný dojem byl taky vyvolán malířkou, která se jmenuje Lucy Baker. Paní Baker měla dva obrázky na druhém patře, nazývají se „Nemá mě rád“ (smutek) a „Mám mě rád“ (láska), ve jakých můžeme cítit náladu malířky díky barvám. Smutek – černá, zelená a červená barvy. Láska – růžová, bílá a modrá barvy.
Ve veletržním paláce jsou pět pater, ale obešla jsem jenom čtytří, protože už neměla jsem žádné energií.
Mužů říct, že ve Veletržním paláce představení různé věci: obrázky, sochy, makety a různé plány budov.
Když se unavení jednotvárnými galeriemi – určitě navštivte Veletržní palác v Praze!
Text a foto – Erika Tikan a Karolina Onikova, K1 a K5
Cílem své návštěvy jsme s kamarádkou vybraly Veletřní palác, protože jsme obě dvě nikdy tam nebyly a dávno jsme měly o té části Národní galerie opravdu velký zájem. Šly jsme tam v neděle pátého února, bylo jasno a teplo. Behem cesty jsme diskutovaly o tom, ke kterým architektským slohům patří budovy. Věděly jsme, že Veletřní palác je funkcionalistická stavba a byly jsme rady, že můžeme to vidět na vlastní oči.
Když jsme se dostaly do místa, dozvěděly jsme se, že díky výročí galerie nikdo nemůsí za svůj vstup dovnitř plátit žádné peníze.
Také tam konala specialní akce pro lidi, kteří mají svůj akaunt na Instagramu: kdybyste chtěli momentalně vytisknout fotku ve stylu Polaroid, kterou uděláte v galerii, tak jste mohli to udělat na zaměřeném na to aparatu. Já to strašně chtěla udělat, abych měla materiální vzpominky o své první návštěvě NG. S tým mi pomohl kluk, který vlastně nám o té akci řekl. Snažily jsme se přečíst poznámku každého obrazu, který se nám líbil a vyfotit jak nejvíc hezkých expozicí. Během návštěvy jsme s Karolínou byly zvlášt´, protože máme různé zájmy, jedna z nás potřebuje více čas než jíná pro některé obrazy ale čas od času jsme se setkávaly v sálech a dělily se o dojmy.
Celkém ezpozice se nám líbila, byli tam krasné obrazy, jako Dáma s rukávníkem Gustava Klimpta, divné, např. Potapěč Toyen, obrovské, jako Daimler motorkutsche und Benz patent-motowagen Andy Warhola.
Bylo tam taky hodně obrazů českých malířů. Nejvíce se mi líbil obraz Venkovský hřbitov Jindřicha Štyrského. Navzdory tomu , že on má takový smutný název, vypadá velmi jasně a optimisticky.
Po výstavě jsme šly do kavárny na prvním patře, kde jsme si daly brownies. Chutnali nám moc! Zpátky jsme vráceli tramvaji a mluvily o tom, co jsme uviděly. Po prohlídce NG můžu jen poradit: když vidíte nepochopitelný obraz – nejděte pryč. Jenom se zastavte, podívejte se na něho, přemyšlete o tom, co vidíte a snažte si vymyslet nějaký název obrazu. A jenom potom podívejte na jeho spravný název. Tak, jestli jste budete úspěšní, máte šance pochopit moderní umění!