Yasmin Kholmurodova, K1
Přiznejte se, že když slyšíte definici „dějiny umění“, tak si hned představujete nějakého knihomila, který se vždycky topí v hromadě různých nudných publikací a obrázků nesrozumitelných buď mramorových antických soch, nebo abstraktních skvrn na plátnech. Možná vás překvapím, ale v naši škole budoucí kunsthistoriky mají asi nejčastější praktické lekce! Už jsme byli na personální výstavě Bedřicha Dlouhého, na přednášce Rostislava Šváchy, v knihovně Ústavu dějin umění Akademie věd, a teď jsme navštívili známý Karolinum.
Minulý čtvrtek, 13. února, setkali jsme se s paní učitelkou paní Evou Janáčovou před vchodem budovy Karolina. Když jsme zašli dovnitř, všimli jsme se toho, že přišli jsme pozdě, neboť exkurze pracovníků Univerzity Karlovy byla už na konci. Nicméně, připojili jsme se k skupině vědců, profesorů a badatelů, již pracují na Karlově univerzitě na Ústavu dějin umění. Byla jsem zneklidněná tím, že stojím vedle vážených a vzdělaných lidí, již, doufám, skoro v květnu mě budou zkoušet. Ale jim to nevadilo, měli velmi zajímavou konverzaci mezi sebou.
Bohužel, brzy to skončilo. V důsledku našeho zpoždění jsme museli projít druhou exkurze, abychom všechno pochopili. Na štěstí, paní Eva požádala svých kolegů o to, aby oni pověděli nám trochu informace o výstavě. Neodmítli to!
Dozvěděli jsme se hodně o historii Ústavu dějin umění Karlovy univerzity. Řekli nám, že v minulém století studium byl na dvou jazycích – v češtině a němčině. Slyšeli jsme, jak žili v tu dobu české a německé kunsthistoriky z Česka a viděli jsme ukázky jejich publikace, fotografie a biografie.
Nejvíc mě překvapilo to, že studenti dějin umění měli přednášky v malé lodi v nějakém rybníku či řece, když museli uvidět architektonickou stavbu u vody! Ta celá loď byla i na výstavě!
Když jsme vyšli z Karolina, začalo pršet. Ale to bylo nic, protože roj myšlenek plnil mou hlavu. To byla pěkná událost, děkujeme paní Evě mnohokrát.